Rys

Postup

Zprávy

Inspektor objektů

Rýsování myší

Nastavení

Editor

Zobrazení objektů

Popis objektů

Papír

Formát čísel

Ostatní

Tisk

Spuštění programu

Popis programovacího jazyka

Proměnné

• zpracování více objektů najednou
• stejně pojmenované objekty (liší se jen v čísle - na rysu odlišeno buď indexem, nebo čárkami)
• funkce, které vracejí více řešení (např. průnik přímky a kružnice...)

Příkazy

Přiřazení

Přepsání hodnot

Složený příkaz

Podmínka

Cyklus

i = 1;
dokud (i <= 5) {
  ...
  zvetsi(i);          // +1
  zvetsi(i, 2);       // +2
  zmensi(i);          // -1
  prepis(i, i+0.5);   // +0.5 
}

Funkce v jazyce DG

1. vracející hodnotu (tedy skupinu), která může být použita v dalším příkazu
2. nevracející hodnotu, jde vlastně o skupinu příkazů, které se však od bloku liší tím, že mohou přijímat parametry

Práce se skupinami

Komentáře

Objekt číslo

Operátory

Logické výrazy

Matematické funkce

Objekt text

Objekt vektor

Objekt bod

Objekt přímka

Objekt rovina

1. třemi body neležícími v přímce - rovina(A, B, C)
2. přímkou a bodem neležícím na této přímce - rovina(a, B)
3. dvěma různými přímkami - rovina(a, b)
4. rovina(x, y, z), kde číslo x (resp. y, z) je průsečík roviny a osy x (resp. y, z)
5. rovina(a, b, c, d) - obecná rovnice: ax + by + cz + d = 0

Kuželosečky

f = posun(e, vektor(2, 5, 6));
r = otoc(p, radiany(45));

k = kuzelosecka(Pi, 9, 24, -18, 2, -12, 21);

Ro = rovina(5, 7, 8);
S = bod(Ro, -4, 3, ?);
k = kruz(Ro, S, 4);

e = elipsa(Pi, F, G, 5);
h = hyperbola(Ny, F, G, 6);
p = parabola(Pi, F, d, p);

Práce s programem

Nastavení velikosti rysu

1. Provede je sám uživatel v dialogovém okně Nastavení tisku a Nastavení programu. Tato nastavení budou nejen pro aktivní postup, ale pro všechny ostatní.
2. Nastavení jsou zapsána do postupu, a tak každý postup má svoje nastavení, které se projeví při jeho spuštění.

Výběr zobrazovací metody

zobrazeni("mongeovo")	// nastaví Mongeovo promítání
zobrazeni("kotovane")
zobrazeni("papir")

Použití knihoven

Ve složitějších postupech se opakují nejen základní konstrukce, ale i další postupy, které jsou stejné, liší se pouze objekty, se kterými se provádí. Protože by bylo zbytečné psát podobné postupy vícekrát, můžeme naprogramovat funkci, která provede tento postup se svými parametry, které mohou být při každé jejím volání jiné.
Některé takto vytvořené funkce jsou vhodné i pro jiné postupy, a proto je vhodné umístit do jiného souboru - knihovny, která může být použita při psaní každého postupu. Toto zajistíme pomocí příkazu
#vloz "soubor_s_knihovnou.dk".
A jak vypadá knihovna: na rozdíl od obyčejného postupu neobsahuje funkci hlavni, ale obsahuje funkce, které mohou být použity v jiném postupu. Knihovna může také používat funkcí z jiných knihoven, kromě sebe samé. Při používání více knihoven hrozí nebezpečí, že některé funkce se stejným názvem budou obsaženy ve více knihovnách. V tom případě ohlásí program chybu a uživateli nezbývá nic jiného, než funkce přejmenovat.

Způsob vykreslení objektů

1. standardní nastavení pro všechny rysy a postupy v dialogovém okně Nastavení programu
   
2. nastavení jen některých objektů pomocí příkazů uvedených v postupu
   

Popis objektů

• v Mongeově promítání je objekt zobrazen dvakrát - v půdorysu a nárysu -, a tudíž je nutné každé zobrazení zvláš» popsat - odlišují se dolními indexy za názvem.
  
• v kótovaném promítání se u bodů přidává kóta - závorka s třetí souřadnicí bodu
  

Konstrukce

Bod ležící v rovině

Rovnoběžky a kolmice

Rovnoběžné a kolmé roviny

Sklápění a otáčení

Průnik

Mnohoúhelník

Bodová konstrukce

1. Pokud je výsledkem každé dílčí bodové konstrukce nejvýše jeden bod, pak tyto body většinou následují po sobě (to lze ověřit v inspektoru objektů) a lze je spojit funkcí nuhelnik nebo ncara.
   
   
2. Výsledkem jsou dva nebo více bodů, které sice nejdou po sobě, ale lze je tak uspořádat, protože např. z dvou bodů patří jeden do první poloviny a druhý do druhé poloviny křivky. V tomto případě je nutné vědět, jakým způsobem body vznikají a podle toho je pak přerovnat. To lze udělat pomocí několika cyklů:
   

   // sudé v normálním pořadí
   i = 0;
   dokud (i < pocet(R)) {
     NR = R:i;
     zvetsi(i, 2);
   }
   zrus(i);
   // liché obráceně
   i = pocet(R)-1;
   dokud (i >= 0) {
     NR = R:i;
     zmensi(i, 2);
   }
   zrus(i);
   

   Pro zjednodušení používání těchto akcí je v jazyce DG připraveno několik funkcí:
   usp(počet_částí, [-]část1, [-]část2, …, body…)
   počet_částí hodnota toho parametru je počtem bodů z jednotlivé konstrukce, rovná se počtu částí křivky
   část číslo části; pokud je záporné, bude pořadí bodů obrácené
   body jedna nebo více skupin, obsahující body
   Provedení těchto zabudovaných funkcí je samozřejmě rychlejší než provedení obdobných funkcí zapsaných v jazyce DG.
   
   
3. Celkovým výsledkem je skupina bodů, které nejdou po sobě a nejde je uspořádat. Takové body lze spojit do jedné křivky pomocí funkcí body, bodys, bodyn nebo bodysn. Tyto funkce spojí jednotlivé body tak, že je vždy spojen nejbližší s nejbližším podle jejich vzdáleností v půdoryse a náryse zvláš».
   body(bod1, bod2, …, bodn) vytvoří skupinu čar z bodů
   bodys navíc je spojen první a poslední bod
   bodyn, bodysn pro nárys
   
   

rez (z) {
  . . .			// vlastní postup jednotlivé konstrukce
  vrat X;		// X je nějaký bod
}

z = 0.5;		// počáteční výška
krok = 0.1;		// krok v cm, tento krok lze libovolně změnit (čím menší číslo, tím větší kvalita, ale delší výpočet)

dokud (z <= 4.5) {	// cyklus omezen maximální výškou
    R = rez(z);		// jednotlivá konstrukce
    prepis(z, z+krok);	// zvetšení výšky
}

Dále podle výše uvedených případů:

1. Body spojíme do jedné křivky funkcí nuhelnik
cR = nuhelnik(R); nebo cR = ncara(R);

2. Skupina bodů se skládá ze dvou částí, které jsou do sebe vloženy. Proto je funkcí usp přerovnáme:
NR = usp(2, 1, -2, R);
cR = nuhelnik(NR); nebo cR = ncara(NR);

3. Skupina R obsahuje řadu bodů, ty spojíme do jedné křivky pomocí funkce bodys:
cR = bodys(R); // půdorys
cR2 = bodysn(R); // nárys


Toto platí pro všechny tři případy:

videt(R, vse, 0);		// schováme původní body 
videt(cR, 1, 1, 1, 0, 0, 2, 0);	// část křivky cR v kladné části silnější plnou čarou
videt(cR, 2, 1, 3, 0, 0, 1, 3);	// část křivky cR v záporné části tečkovanou čarou

Analytická geometrie

1. zjistitelné na papíře hned pomocí pravítka nebo úhloměru - jedná se o útvary v rovině rovnoběžné s půdorysnou či nárysnou
   
2. k jejich zjištění je provést určité konstrukce - útvary v prostoru
   

Velikost

Vzdálenost

Rovnoběžnost

Kolmost

Odchylka

Vyplňování oblastí

Jiné promítací metody